Destiny - 1.část

Tak konečně jste se dočkali další části. Budu se snažit to přidávat každý týden, ale nic neslibuju. Prostě podle toho jak to budu stíhat psát.

Destiny -

1.část

„Hej ségra?“ pšeptala mi Charlie cestou do druhého poschodí, kde pravděpodobně bude náš byt.

„Ano?“ zeptala jsem se také potichu, aby nás poslíček neslyšel.

„Nepřijde ti to trochu divný, že máme takovedle luxus?“ zeptala se.

„Přijde, ale neboj, určitě se to vysvětlí.“ odpověděla jsem a to už poslíček zastavil před nějakými dveřmi.

„Zde máte svůj byt paní Edvards.“ řekl poslíček položil kufry a odešel zase do dolního poschodí..

Vešly jsme s Charlie do našeho nevého bytu. Bylo to tam útulné a luxusní.

"A tady teďka opravdu budeme bydlet?“ zeptala se Charlie a mezitím si prohlížela vybavení v pokoji.

„Zřejmně ano.“ odpověděla jsem. V tom jsem uslyšela ze zdola řev.

„Co my to tady vykládáte, že už je obsazený, já jsem si ho zamluvila. Co si to vůbec dovolujete, víte kdo já jsem?“ ozývalo se ze zdola.

Řekla jsem Charlie ať tady vevnitř počká a já se půjdu podívat co se dole děje.

No to snad ne! Říkala jsem si v duchu, dole totiž stála Perrie Edwards z Little mix! Musím se dostat blíž, nařídila jsem si a sešla jsem dolů, hlasy byly slyšet čím dál tím víc. Sešla jsem úplně dolů kde se hádala Perrie s recepčtním.

„To je ona!“ vykřikl recepčtní a ukázal na mě.

„Jak si dovoluješ obsadit můj pokoj!“ řvala na mě Perrie.

„ehm....“ začala jsem, úplně mi vyschlo v krku.

„Víš, já jsem si objednala byt a přišla mi tahle adresa, mimochodem já jsem Samantha, ale říkej mi Sam.“ vysvětlila jsem jí to..

Perrie nejdřív koukala na mě, pak na recepčtního, pak zase na mě a potom znova na něj.

„Jaktože má můj byt?“ zeptala se Perrie recepčtního.

„Ten byt je objednaný na její jméno, jste paní Edvars?“ otázal se mě recepčtní.

„Ano to jsem!“ odpověděla jsem.

„Počkat! Já jsem Edwards!“

„Ale ty jsi s dvojitým w já jsem s normálním.“ objasnila jsem to.

Recepčtní se podíval na nějakýho kluka, který něco psal do počítače.

„Vy jste popletl jména!“ řval na něj. „Omlovám se paní Edwards, hned to spravíme.“ ještě dodal a odešel.

„Hmmmm.“ řekla jsem zklamaně a otáčela se, že půjdu říct Charlie ať se sbalí.

„Tak počkej přece.“ zastavila mě Perrie. „Můžeme bydlet spolu...určitě budeš fajn. Sam, viď?“ pokračovala.

„To je skvělí! Mockrát děkuju!!“ vykřikla jsem.

Jo, a já jsem Perrie, ale všichni mi říkají Pezz.“ představila se mi, a šly jsme nahoru...otevřela jsem dveře.

„Ehm...ségra, proč vedeš Perrie z Little Mix?“ ptala se zmateně Charlie.

„To je tvoje sestra?“ ptala se mě Pezz.

„Jo!“ řekla jsem a usmála se. „Charlie, teďka bude Pezz bydlet s náma...nebo spíš my s ní. To je ten zádrhel.“ řekla jsem a Charlie začala skákat radostí.

Dneska?

Dneska byl super den...teda skoro. Já vím, že jsem říkala, že tenhle blog bude o One Direction, ale když je to můj blog tak snad můžu tam něco psát taky o mě, ne? No možná ne, ale stejně...máte prostě smůlu budu to sem psát.

No prostě fakt nesnáším kluky z naší třídy..!! Kdykoliv se naskytne příležitost, aby ti zničily tu krásnou chvíli, kdy si naprosto užíváte ten klid..., tak začnou řvát berou ti věci a věšej je nahoru na tabuli kam ani nedosáhneš. Snažíš se o to celou přestávku, ale ne a ne dolů. Ty kluci jsou někdy fakt jak malý. Ne někdy, ale vždycky. Teď, ale vážně....kam to chtěj v životě dotáhnout? Asi budou sedět u pokladny v Kauflandu a říkat si, jak to tam nesnáší a okolo nich jen projdu a řeknu: "Měl si se víc učit, ty troubo."

S holkama jsme seděli v kavárně a projížděli internet. To jsou jedny s těch super chvílí, který nikdy nechcete, aby skončili, ale potom najednou BUM! Je odpoledka a vy se musíte vrátit k těm zvířatům do školy a přežít další hodiny. A to jsou ty chvíle, který ABSOLUTNĚ NESNÁŠÍM!!
Aspoň jsme to přežili. Díky bohu.

Ale stejně se zatím nejvíc těším až bude konec školy a začnou velký prázdniny. Plánujeme s holkama, že je spolu strávíme. Půjdeme nakupovat a budeme se opalovat...půjdeme sbalit nějaký kluky ať nejsme sami. A společně si zase zazpíváme. To mi valstně připomíná, že si budu muset vzít sebou kytaru. Óóó....to musím hned napsat holkám, tak se zatím mějte!!!! Miluju vás <3

Only Love - Úvod

Moje sestra sem bude dávat další příběh s názvem "Only Love" tak si ho užijte.

Only love -

Úvod

Takže asi bych se měla představit.

Jmenuji se Nelly Frost a jsem z New Yorku. Je mi 19 let a jsem Directionerka. Moje máma mi umřela když mi bylo 5 let. Mám už jen tátu a jeho novou přítelkyni Ashley.

Ashley mě nenávidí a já jí taky nemusím. Ještěže mám svojí věrnou fenku Frostynku.

No ale do současnosti: Jenom jsem si tak seděla na gauči a Ashley mě komandovala, ale já jí neposlouchala. Ještě jsem tátovi neřekla, že mě Ashley nenávidí, ale jenom proto, že chci aby byl šťastný. No prostě jsem koukala na telku a slyšela jsem:

„ Chcete jet do londýna a zůčastnit koncertu One direction ?? Není nic jednoduššího. Stačí když nám pošlete odpověď na tuto otázku: Kdy se daly One Direction dohromady?? Odpověď nám pošlete mailem nebo na Facebook.“

Letěla jsem na comp a napsala odpověď ( pro zajímavost – 23.července 2010 ).

Destiny - Úvod

Rozhodla jsem se nebo spíš řekla jsem si, že sem budu pokračovat v psaní Destiny na mém minulém blogu. Začnu pěkně od začátku takže vám ho sem teďka hodím.

Destiny - Úvod

Jmenuji se Samantha, ale všichni mi říkají Sam. Mám mladší sestru Charlotte, ale pro mě je to Charlie. Mě je 19 let a ségře 16, prochází svým obdobím a sem tam je dost nepříjěmná. Bydlíme v Londýně sami, protože baši rodiče se rozvedli a já jsem byla dospělá tak jsem si prostě vzala Charlie k sobě a teďka budeme bydlet spolu. Není to zas, tak jednoduché najít v Londýně nějaký byt a když se vám naskytne příležitost hned jí beretea nekoukáte na to jak barák vypadá, někdo možná jo, ale já ne. Prostě se nám s Charlie naskytlo bydlet a tak jsme to přijmuly.
Když jsem přišly před náš nový barák, s adresou, kterou mi poslali emailem, tak jsem se sem vydaly.
Málem nám spadla brada, když jsme ten barák uviděli, myslela jsem, že takový mají jen celebrity, ale jak se zdá byl to panelák. Civěly jsme se ségrou na ten barák a nevšimly si, že vedle nás stojí poslíček, který chce odnést naše kufry neboli zavazadla.
„Halóó? Paní slyšíte mě?“ ptal se mě ten poslíček a poklepal mi na rameno.
„Ano!“řekla jsem nevnímavě.
„Můžu vám odnést vaše zavazadla?“ zeptal se.
„A-....Ano, jistě. Děkuji.“ poděkovala jsem a poslíček vzal kufry a předešel nás. My jsme se za chvilku probrali z transu a šly za tím poslíčkem, jelikož jsme nevěděly, kde máme náš byt.

 

Skutečnost??

Co když se jednou ráno vzbudíš a první věc, kterou budeš chtít udělat, bude přihlásit se na Twitter a kouknout se na nový informace. Všimneš si, že jsi byla z Twitteru odhlášena. Pokusíš se přihlásit, ale nejde to.
Takže jdeš na svůj osobní facebook, přihlásíš se a pokusíš se najít fanouškovské stránky One Direction. Ale žádná tam není.
Najednou si uvědomíš, že je tvůj pokoj jiný. Nejsou tam žádné... plakáty těch pěti úžasných kluků, které jsi celé roky milovala. Klikneš na svůj uložený playlist, ale není tam žádná písnička od One Direction. Jsi hrozně zmatená.
Jdeš na instagram, ale situace se opakuje.
Nevíš co dělat, nic nechápeš. Nakonec se rozhodneš, že si dáš snídani. Jdeš do kuchyně. Na stole leží nějaký papír. Vezmeš ho do ruky a čteš: "Díky, že jsi nám posloužila k našemu experimentu. Teď už víme, jak žije fanynka. Ti kluci, kterými jsi byla posedlá, nikdy neexistovali a ostatní fanoušci byli vytvořeni počítačem. Teď se můžeš vrátit ke svému normálnímu životu, žij svůj pravý život. Sbohem."

 

___________________________

 

Doufám, že tohlenebude skutečnost. Nikdo z nás tadyto nechce. :(