Destiny - 2.část, 3.část

Promiňte, že tak pozdě....a protože to přidávám až teď, tak vám dám hned dvě části naje´dnou, užijte si je!

Destiny -
2.část

„Tak co dneska podnikneme?“ ptala se Pezz hned ráno.
„Já myslela, že si budeme dělat svý a ty, že máš zkoušku Little mix.“ nechápala jsem.
„Já myslela, že budeme kamarádky a dneska zkouška odpadla.“ vysvětlila to Pezz.
„Takže co budeme dělat...“ zeptala se Charlie, „hele, ty si vlastně přítelkyně Zayna Malika z One Direction, že jo?“ vyhrkla Charlie.
„No to jsem. Co s tím hodláš provést?“ zeptala se usměvavě Pezz.
„No, že bys mě s nima mohla seznámit jsem totiž Directionerka!“ vykřikla.
„Dneska ne Charlie...mají zkoušku, ale můžeme zajít do Lunaparku.“ navrhla Pezz.
„No to bysme teda nemohly.“ zamítla jsem. „Charlie má strach z výšek a kdyby jste šly na horskou dráhu, myslím, že by jí nebylo do skoku. A navíc já si musím najít práci, takže já bych s váma ani nemohla.“
„Tak mi tady na tebe teda počkáme...“ řekla zklamaně Charlie.
„Můžete někam spolu jít, ale ne na horskou dráhu..., je ti to jasný?“ zaptala jsem se s tázavím pohledem na Pezz i na Charlie.
„Ano, je nám to jasné.“ řekla Pezz za obě.

Já jsem zatím vyšla z pokoje a zabouchla za sebou dveře.
„Jdu do práce...já jdu do práce.“ řekla jsem a vykročila.

Pohled Pezz:

„Tak když nám to tvoje sestra tak důsledně zakázala, tak je naší povinností abychom tam šly.“ řekla velitelsky Pezz.

„Ale já se opravdu bojím výšek, jdu si asi ještě lehnout.“ řekla Charlie unaveně.
„Takže žádný porušování pravidel nebude?“ zesmutněla jsem.
„To si piš, že bude, jenom si na chvilku lehnu.“ řekla jsem a skočila na postel. Pezz udělala to samé a najednou „Křup“ a postel byla na zemi.
„My jsem rozbily postel...“ vykřikla jsem.
„Ne, ty jsi rozbila postel!“ začala se Charlie smát.
„Takže jí musíme opravit.“ řekla jsem.
„A nechceš na to zavolat nějakýho opraváře?“ zeptala se Charlie.
„Postel jde sice snadno rozbít, ale opravit taky, ne?“ zeptala jsem se Charlie.
„To nevím, nikdy jsem postel nerozbila, takže ani nevím jak se to opravuje.“ odpověděla Charlie.

Pohled Sam:

Někdy si říkáte, jakou práci si máte vybrat a nebo se nemůžete rozhodnout, ale já jsem rozhodnutá. Přemýšlela jsem o tom dost dlouho a rozhodla jsem se. Baví mě zpívat a hrát a tancovat i když zrovna ty moje taneční kreace nejsou moc...no prostě nejsou tak dobrý. Ale aby jste si nemysleli, já nechci zpívat ani hrát a dokonce ani tancovat, chci být manažerkou různých zpěváků nebo tanečníků. Vešla jsem tedy do ějaké firmy, kterou jsem si našla na internetu a čekala jestli mi někoho přidělí nebo jestli mě vůbec vezmou.

 

Destiny -

3.část

 

„Přejete si?“ zeptala se paní, která seděla za nóbl naleštěným pultíkem.

„Ano, chtěla bych zažádat o práci manažerky.“ odpověděla jsem.

„Tady máte formuláře,“ podávala mi je. „A támhle si sedněte pan Stevens vás za chvilku přijme.“ ukázala na židle naskládané vedle sebe. Falešně jsem se na ní zazubila a šla si sednout tam kam mi ukázala. Když jsem procházela chodbou všimla jsem si dveří se štítkem „Ing. Stevens“. Také jsem si všimla, že recepčtní zvedá telefon a říká: „Máte tam další slečnu.“ řekla a položila to, v tu chvíli se dveře se štítkem „Ing. Stevens“ otevřeli a ze dveří vyšel pán, trošku starší, ale ne moc. Měl na sobě tmavě modré sako a pod tím bílou košili a samozřejmě sladěné kalhoty.

„Pojďte dál.“ pozval mě a já vkročila do jeho kanceláře, nebudu vám jí popisovat snad si každej z vás dokáže představit kancelář, ne?

Pohled Charlie:

„Ne, ne, ne! Tohle patří sem Pezz.“ poučovala jsem jí i když jsem vlastně nevěděla co kam patří.

„Ne, myslím, že to patří sem Charlie.“

O PÁR MINUT POZDĚJI:

„Já to vzdávám holt prostě budeme spát na pohovce.“ řekla Perrie a flákla sebou na rozbitou postel.

„Ne nelehej si tam je tam lepidlo.“ křičela jsem.

„Co-Cože?“ vyšilovala Pezz. „Jak se tam objevilo lepidlo?“

„No já myslela, že to slepíme, ne?“

„No to teda ne! A já jsem přilepená...pomoz mi!!“

„Tak jo.“ řekla jsem a začala tahat a tahat. „Pezz myslím, že ti budeme muset sundat tu mikinu.“

„Ježiši. Jakto, že jsem na to nepřišly dřív.“ řekla Pezz a vyslíkla se z mikiny. „Ach jo!“ vzdychla Perrie. „To byla moje nejoblíbenější.“ vzlykala při pohledu na přilepenou mikinu k posteli.

Pohled Sam:

„Moc děkuju, kdy nastoupím? A koho mi přiřadíte?“ hrnula jsem na pana Stevense spoustu otázek, protože jsem měla takovou radost, že mě přijmou.

„Můžete nastoupit až když nejdeme toho kdo nemá manažera, takže vám pošleme email.“ vysvětlil mi to.

„Dobře, ještě jednou vám moc děkuju.“ řekla jsem a odešla z kanceláře.

Zastavila jsem si taxi a jela domů, teda spíš k Pezz. Taxi zastavil před domem a já vystoupila.

„Au!“ vykřikla jsem. Spadla jsem.

„No, jasně! Bože!“ nadávala jsem.

„Pomůžu vám vstát.“ ozvalo se za mnou.

„Děkuju.“ zamumlala jsem. Vstala jsem a podívala se na mého zachránce.

„Já jsem Zayn.“ představil se.

„Já jsem Sam a ty jdeš určitě za Perrie, že?“ zeptala jsem se.

„Jo, jak si to uhodla?“

„Jseš její přítel, ne? A navíc já s ní bydlím v bytě.“ zasmála jsem se.

„Aha, takže je uvnitř?“ zeptal se.

„No já doufám, že jo.“ znovu jsem se zasmála. Šli jsme spolu nahoru a když konečně výtah přijel nastoupili jsem a vystoupili ve 3. patře. Hledala jsem klíče v kabelce a odemkla jsem dveře.

„Ahoj Pezz, ahoj Charlie. Jste tu?“ zeptala jsem se.

„Jsme tady.“ vykřikla Charlie z ložnice.

Pohled Pezz:

„Charlie musíme to tady uklidit než přijde Sam.“ nařídila jsem jí.

„Já vím, vždyť to je taky její ložnice, sice tady spím i já, ale stejně.“ vyšilovala stejně jako já. V tu chvíli jsem uslyšela odemykání dveří.

„Do háje Charlie, už je tady.“ šeptla jsem.

„Haló? Pezz, Charlie jste tu?“ křikla Sam.

„Jsme tady.“ vykřikla Charlie.

„Honem Charlie musíme zavřít dveře.“ rozkazovala jsem a rychle jsme vyšly z ložnice a zavřely za sebou.

„Ahoj.“ řekly jsme jednohlasně.

„Jé, ahoj Zayne!“ vykřikla jsem a hnala se k němu ho políbit.

„Ahoj, ty moje kočko.“ mrkl na mě a políbil mě.

„Půjdu si dát kabelku do ložnice.“ řekla Sam.

„Néééééé. Tam nechoď.“ vykřikly jsem obě s Charlie.

„Proč ne? Je to snad moje ložnice, ne? Nebo tam někdo je? Co se stalo?“ nechápala Sam.

„No víš...-Ehm...“ nevěděla jsem co říct.