Destiny - 4.část

Destiny - 4.část

 

"Takže tam na mě vybafne nějaké strašidlo? Nebo co?" křičela na mě Sam.

Koukla jsem se na Charlie. Měla kapičky potu na čele.
"No víš, my jsme.....ehm....když jsi odešla chtěly jsme tě překvapit, no a vidíš teď si to zkazila." vyšlo ze mě a Sam na mě jen zírala.
"Aha, tak to se omlouvám. Já půjdu vedle a vy si to tam dodělejte, ju?" zeptala se. Já jen přikývla, koukla jsem se na Zayna a jenom jsem naznačila pusou slovo: "Pomoc!" on se na mě tak podíval, jako by chtěl říct: "Jsi v pohodě?" Zavedly jsem ho s Charlie do ložnice.
"A do háje." řekl. "Co jste tu proboha dělaly?"
"No víš....to teď není důležitý dokážeš to dát do pořádku?" zeptala jsem se ho.
"Asi jo..." přikývl a začal si prohlížet postel, která byla od lepidla a nebyl to moc hezkej pohled.
"Chtěly jsme to spravit, ale akorát jsme to zhoršily." řekla jsem.

 O DALŠÍ MINUTY POZDĚJI:

 Charlie šla za Sam do obývačky si sní povídat a ja jsem už jen stlala postel.

"Díky Zayne, moc." poděkovala jsem mu trošku rozpačitě. On neodpověděl, jen vyšel z pokoje a udělal pohled: "Kde máte záchod?"
"Ty jsi fakt nemožnej. Támhlety dveře." ukázala jsem mu a už běžel k nim. Chtěla jsem jít za Sam, ale potom jsem si uvědomila, že vlastně žádný překvapení tam namáme. "A do háje." plácla jsem se do čela. Co teď? Pomyslela jsem si. Musím něco vymyslet. Mozek mi šrotoval co to šlo, ale nemohla jsem nic vymyslet. Šla jsem za Sam říct jí pravdu.
"Hele Sam, víš......" začala jsem.
"Už je to hotový? Tak já se jdu mrknout." skočila mi do řeči Sam. Ukázala jsem na Charlie, jakože jsme v háji a že tam nic není. Sam si to mířila do svý ložnice a my jsme nevěděli co máme udělat. V tom zazvonil telefon...Samiin telefon. Jóóó! Naznačila jsem Charlie, že máme vyhráno.
Sam zvedla telefon a zastavila se přesně před ložnicí, kousínek od ní stál Zayn, který právě vyšel ze záchoda.
"Cože?!" zvolala Sam. "To je super!" byla nadšením bez sebe a skákala radostí. Položila telefon na náš stoleček, který měl nožky za dřeva a bylo na něm položené sklo, takže kdyby se o to někdo opřel byl by problém, protože sklo tam nebylo upevněné.
"Co se děje?" zeptala se Charlie, která si sedla na kožíškovou pohovku vedle mě. Ano já taky sedím :D. Ta kožíšková pohovka je tak pohodlná, že když se do ní člověk opře připadá si jako kdyby se vznášel. Je sice kožená, ale přes ní je hozená deka, která příjemně hřeje a je tak heboučká.
"Hádejte co mi právě nabídli?" ptala se nás Sam.
"Nevíme. Že budeš prodávat pánvičky v tescomě?" řekla jsem a usmála se. Mám strašnej smysl pro humor.
"Ne." odsekla Sam. "Že budu manažerka Little Mix." řekla a začala tancovat, jak nějakej robot nebo co to bylo.
 

Destiny - 2.část, 3.část

Promiňte, že tak pozdě....a protože to přidávám až teď, tak vám dám hned dvě části naje´dnou, užijte si je!

Destiny -
2.část

„Tak co dneska podnikneme?“ ptala se Pezz hned ráno.
„Já myslela, že si budeme dělat svý a ty, že máš zkoušku Little mix.“ nechápala jsem.
„Já myslela, že budeme kamarádky a dneska zkouška odpadla.“ vysvětlila to Pezz.
„Takže co budeme dělat...“ zeptala se Charlie, „hele, ty si vlastně přítelkyně Zayna Malika z One Direction, že jo?“ vyhrkla Charlie.
„No to jsem. Co s tím hodláš provést?“ zeptala se usměvavě Pezz.
„No, že bys mě s nima mohla seznámit jsem totiž Directionerka!“ vykřikla.
„Dneska ne Charlie...mají zkoušku, ale můžeme zajít do Lunaparku.“ navrhla Pezz.
„No to bysme teda nemohly.“ zamítla jsem. „Charlie má strach z výšek a kdyby jste šly na horskou dráhu, myslím, že by jí nebylo do skoku. A navíc já si musím najít práci, takže já bych s váma ani nemohla.“
„Tak mi tady na tebe teda počkáme...“ řekla zklamaně Charlie.
„Můžete někam spolu jít, ale ne na horskou dráhu..., je ti to jasný?“ zaptala jsem se s tázavím pohledem na Pezz i na Charlie.
„Ano, je nám to jasné.“ řekla Pezz za obě.

Já jsem zatím vyšla z pokoje a zabouchla za sebou dveře.
„Jdu do práce...já jdu do práce.“ řekla jsem a vykročila.

Pohled Pezz:

„Tak když nám to tvoje sestra tak důsledně zakázala, tak je naší povinností abychom tam šly.“ řekla velitelsky Pezz.

„Ale já se opravdu bojím výšek, jdu si asi ještě lehnout.“ řekla Charlie unaveně.
„Takže žádný porušování pravidel nebude?“ zesmutněla jsem.
„To si piš, že bude, jenom si na chvilku lehnu.“ řekla jsem a skočila na postel. Pezz udělala to samé a najednou „Křup“ a postel byla na zemi.
„My jsem rozbily postel...“ vykřikla jsem.
„Ne, ty jsi rozbila postel!“ začala se Charlie smát.
„Takže jí musíme opravit.“ řekla jsem.
„A nechceš na to zavolat nějakýho opraváře?“ zeptala se Charlie.
„Postel jde sice snadno rozbít, ale opravit taky, ne?“ zeptala jsem se Charlie.
„To nevím, nikdy jsem postel nerozbila, takže ani nevím jak se to opravuje.“ odpověděla Charlie.

Pohled Sam:

Někdy si říkáte, jakou práci si máte vybrat a nebo se nemůžete rozhodnout, ale já jsem rozhodnutá. Přemýšlela jsem o tom dost dlouho a rozhodla jsem se. Baví mě zpívat a hrát a tancovat i když zrovna ty moje taneční kreace nejsou moc...no prostě nejsou tak dobrý. Ale aby jste si nemysleli, já nechci zpívat ani hrát a dokonce ani tancovat, chci být manažerkou různých zpěváků nebo tanečníků. Vešla jsem tedy do ějaké firmy, kterou jsem si našla na internetu a čekala jestli mi někoho přidělí nebo jestli mě vůbec vezmou.

 

Destiny -

3.část

 

„Přejete si?“ zeptala se paní, která seděla za nóbl naleštěným pultíkem.

„Ano, chtěla bych zažádat o práci manažerky.“ odpověděla jsem.

„Tady máte formuláře,“ podávala mi je. „A támhle si sedněte pan Stevens vás za chvilku přijme.“ ukázala na židle naskládané vedle sebe. Falešně jsem se na ní zazubila a šla si sednout tam kam mi ukázala. Když jsem procházela chodbou všimla jsem si dveří se štítkem „Ing. Stevens“. Také jsem si všimla, že recepčtní zvedá telefon a říká: „Máte tam další slečnu.“ řekla a položila to, v tu chvíli se dveře se štítkem „Ing. Stevens“ otevřeli a ze dveří vyšel pán, trošku starší, ale ne moc. Měl na sobě tmavě modré sako a pod tím bílou košili a samozřejmě sladěné kalhoty.

„Pojďte dál.“ pozval mě a já vkročila do jeho kanceláře, nebudu vám jí popisovat snad si každej z vás dokáže představit kancelář, ne?

Pohled Charlie:

„Ne, ne, ne! Tohle patří sem Pezz.“ poučovala jsem jí i když jsem vlastně nevěděla co kam patří.

„Ne, myslím, že to patří sem Charlie.“

O PÁR MINUT POZDĚJI:

„Já to vzdávám holt prostě budeme spát na pohovce.“ řekla Perrie a flákla sebou na rozbitou postel.

„Ne nelehej si tam je tam lepidlo.“ křičela jsem.

„Co-Cože?“ vyšilovala Pezz. „Jak se tam objevilo lepidlo?“

„No já myslela, že to slepíme, ne?“

„No to teda ne! A já jsem přilepená...pomoz mi!!“

„Tak jo.“ řekla jsem a začala tahat a tahat. „Pezz myslím, že ti budeme muset sundat tu mikinu.“

„Ježiši. Jakto, že jsem na to nepřišly dřív.“ řekla Pezz a vyslíkla se z mikiny. „Ach jo!“ vzdychla Perrie. „To byla moje nejoblíbenější.“ vzlykala při pohledu na přilepenou mikinu k posteli.

Pohled Sam:

„Moc děkuju, kdy nastoupím? A koho mi přiřadíte?“ hrnula jsem na pana Stevense spoustu otázek, protože jsem měla takovou radost, že mě přijmou.

„Můžete nastoupit až když nejdeme toho kdo nemá manažera, takže vám pošleme email.“ vysvětlil mi to.

„Dobře, ještě jednou vám moc děkuju.“ řekla jsem a odešla z kanceláře.

Zastavila jsem si taxi a jela domů, teda spíš k Pezz. Taxi zastavil před domem a já vystoupila.

„Au!“ vykřikla jsem. Spadla jsem.

„No, jasně! Bože!“ nadávala jsem.

„Pomůžu vám vstát.“ ozvalo se za mnou.

„Děkuju.“ zamumlala jsem. Vstala jsem a podívala se na mého zachránce.

„Já jsem Zayn.“ představil se.

„Já jsem Sam a ty jdeš určitě za Perrie, že?“ zeptala jsem se.

„Jo, jak si to uhodla?“

„Jseš její přítel, ne? A navíc já s ní bydlím v bytě.“ zasmála jsem se.

„Aha, takže je uvnitř?“ zeptal se.

„No já doufám, že jo.“ znovu jsem se zasmála. Šli jsme spolu nahoru a když konečně výtah přijel nastoupili jsem a vystoupili ve 3. patře. Hledala jsem klíče v kabelce a odemkla jsem dveře.

„Ahoj Pezz, ahoj Charlie. Jste tu?“ zeptala jsem se.

„Jsme tady.“ vykřikla Charlie z ložnice.

Pohled Pezz:

„Charlie musíme to tady uklidit než přijde Sam.“ nařídila jsem jí.

„Já vím, vždyť to je taky její ložnice, sice tady spím i já, ale stejně.“ vyšilovala stejně jako já. V tu chvíli jsem uslyšela odemykání dveří.

„Do háje Charlie, už je tady.“ šeptla jsem.

„Haló? Pezz, Charlie jste tu?“ křikla Sam.

„Jsme tady.“ vykřikla Charlie.

„Honem Charlie musíme zavřít dveře.“ rozkazovala jsem a rychle jsme vyšly z ložnice a zavřely za sebou.

„Ahoj.“ řekly jsme jednohlasně.

„Jé, ahoj Zayne!“ vykřikla jsem a hnala se k němu ho políbit.

„Ahoj, ty moje kočko.“ mrkl na mě a políbil mě.

„Půjdu si dát kabelku do ložnice.“ řekla Sam.

„Néééééé. Tam nechoď.“ vykřikly jsem obě s Charlie.

„Proč ne? Je to snad moje ložnice, ne? Nebo tam někdo je? Co se stalo?“ nechápala Sam.

„No víš...-Ehm...“ nevěděla jsem co říct.

One Direction - Midnight Memories

News

Já vím... já vím. Promiňte, že jsem úplně na všechno zapomněla. Nejdřív Harryho narozeniny a pak Midnight memories.

Happy Birthday HARRY!!

 

 

A jinak co výzo? Já myslím, že to moje je docela super.
Destiny přidám někdy v průběhu týdne,  takže se těšte!
Sett

Really?

Vážně?? To si mám jako celou hodinu kontrolovat jestli mám svoje věci tam kde mají být? Ano, zase mluvím o klucích z naší třídy. I hate them! Lezou mi na nervy a ještě se tomu smějí. Dělaj si z nás srandu, jim to přijde vtipný, ale kdyby to někdo udělal jim, tak jdou žalovat. BOŽE!

Dneska jsme musely se ségrou k zubařce a potřebovaly jsme povolení od učitelky, že můžeme jít po první hodině. Ale když jsme přišly do školy, třída ještě nebyla otevřená, takže jsme si položily tašky před třídu a šly za učitelkou. Když jsme se vrátily tašky byly pryč. To mám jako běhat po celý škole a hledat jestli tam náhodou není moje taška?

"Ahoj. Promiň, ale neviděl si mojí tašku?"

Nechci se ptát každýho kdo kolem mě projde. Tohle už mě vážně nebaví, ale VÁŽNĚ!! Někdo by jim měl něco pěkně rychle říct nebo to udělám za ně a nebude to pěkný. Nooo, už ze mě trošku zlosti vypadalo, tak snad se polepšej až budou trošku starší. Ale tohle říkám vždycky a už jsou dva roky pryč a nic!!!

Destiny - 1.část

Tak konečně jste se dočkali další části. Budu se snažit to přidávat každý týden, ale nic neslibuju. Prostě podle toho jak to budu stíhat psát.

Destiny -

1.část

„Hej ségra?“ pšeptala mi Charlie cestou do druhého poschodí, kde pravděpodobně bude náš byt.

„Ano?“ zeptala jsem se také potichu, aby nás poslíček neslyšel.

„Nepřijde ti to trochu divný, že máme takovedle luxus?“ zeptala se.

„Přijde, ale neboj, určitě se to vysvětlí.“ odpověděla jsem a to už poslíček zastavil před nějakými dveřmi.

„Zde máte svůj byt paní Edvards.“ řekl poslíček položil kufry a odešel zase do dolního poschodí..

Vešly jsme s Charlie do našeho nevého bytu. Bylo to tam útulné a luxusní.

"A tady teďka opravdu budeme bydlet?“ zeptala se Charlie a mezitím si prohlížela vybavení v pokoji.

„Zřejmně ano.“ odpověděla jsem. V tom jsem uslyšela ze zdola řev.

„Co my to tady vykládáte, že už je obsazený, já jsem si ho zamluvila. Co si to vůbec dovolujete, víte kdo já jsem?“ ozývalo se ze zdola.

Řekla jsem Charlie ať tady vevnitř počká a já se půjdu podívat co se dole děje.

No to snad ne! Říkala jsem si v duchu, dole totiž stála Perrie Edwards z Little mix! Musím se dostat blíž, nařídila jsem si a sešla jsem dolů, hlasy byly slyšet čím dál tím víc. Sešla jsem úplně dolů kde se hádala Perrie s recepčtním.

„To je ona!“ vykřikl recepčtní a ukázal na mě.

„Jak si dovoluješ obsadit můj pokoj!“ řvala na mě Perrie.

„ehm....“ začala jsem, úplně mi vyschlo v krku.

„Víš, já jsem si objednala byt a přišla mi tahle adresa, mimochodem já jsem Samantha, ale říkej mi Sam.“ vysvětlila jsem jí to..

Perrie nejdřív koukala na mě, pak na recepčtního, pak zase na mě a potom znova na něj.

„Jaktože má můj byt?“ zeptala se Perrie recepčtního.

„Ten byt je objednaný na její jméno, jste paní Edvars?“ otázal se mě recepčtní.

„Ano to jsem!“ odpověděla jsem.

„Počkat! Já jsem Edwards!“

„Ale ty jsi s dvojitým w já jsem s normálním.“ objasnila jsem to.

Recepčtní se podíval na nějakýho kluka, který něco psal do počítače.

„Vy jste popletl jména!“ řval na něj. „Omlovám se paní Edwards, hned to spravíme.“ ještě dodal a odešel.

„Hmmmm.“ řekla jsem zklamaně a otáčela se, že půjdu říct Charlie ať se sbalí.

„Tak počkej přece.“ zastavila mě Perrie. „Můžeme bydlet spolu...určitě budeš fajn. Sam, viď?“ pokračovala.

„To je skvělí! Mockrát děkuju!!“ vykřikla jsem.

Jo, a já jsem Perrie, ale všichni mi říkají Pezz.“ představila se mi, a šly jsme nahoru...otevřela jsem dveře.

„Ehm...ségra, proč vedeš Perrie z Little Mix?“ ptala se zmateně Charlie.

„To je tvoje sestra?“ ptala se mě Pezz.

„Jo!“ řekla jsem a usmála se. „Charlie, teďka bude Pezz bydlet s náma...nebo spíš my s ní. To je ten zádrhel.“ řekla jsem a Charlie začala skákat radostí.

Dneska?

Dneska byl super den...teda skoro. Já vím, že jsem říkala, že tenhle blog bude o One Direction, ale když je to můj blog tak snad můžu tam něco psát taky o mě, ne? No možná ne, ale stejně...máte prostě smůlu budu to sem psát.

No prostě fakt nesnáším kluky z naší třídy..!! Kdykoliv se naskytne příležitost, aby ti zničily tu krásnou chvíli, kdy si naprosto užíváte ten klid..., tak začnou řvát berou ti věci a věšej je nahoru na tabuli kam ani nedosáhneš. Snažíš se o to celou přestávku, ale ne a ne dolů. Ty kluci jsou někdy fakt jak malý. Ne někdy, ale vždycky. Teď, ale vážně....kam to chtěj v životě dotáhnout? Asi budou sedět u pokladny v Kauflandu a říkat si, jak to tam nesnáší a okolo nich jen projdu a řeknu: "Měl si se víc učit, ty troubo."

S holkama jsme seděli v kavárně a projížděli internet. To jsou jedny s těch super chvílí, který nikdy nechcete, aby skončili, ale potom najednou BUM! Je odpoledka a vy se musíte vrátit k těm zvířatům do školy a přežít další hodiny. A to jsou ty chvíle, který ABSOLUTNĚ NESNÁŠÍM!!
Aspoň jsme to přežili. Díky bohu.

Ale stejně se zatím nejvíc těším až bude konec školy a začnou velký prázdniny. Plánujeme s holkama, že je spolu strávíme. Půjdeme nakupovat a budeme se opalovat...půjdeme sbalit nějaký kluky ať nejsme sami. A společně si zase zazpíváme. To mi valstně připomíná, že si budu muset vzít sebou kytaru. Óóó....to musím hned napsat holkám, tak se zatím mějte!!!! Miluju vás <3

Only Love - Úvod

Moje sestra sem bude dávat další příběh s názvem "Only Love" tak si ho užijte.

Only love -

Úvod

Takže asi bych se měla představit.

Jmenuji se Nelly Frost a jsem z New Yorku. Je mi 19 let a jsem Directionerka. Moje máma mi umřela když mi bylo 5 let. Mám už jen tátu a jeho novou přítelkyni Ashley.

Ashley mě nenávidí a já jí taky nemusím. Ještěže mám svojí věrnou fenku Frostynku.

No ale do současnosti: Jenom jsem si tak seděla na gauči a Ashley mě komandovala, ale já jí neposlouchala. Ještě jsem tátovi neřekla, že mě Ashley nenávidí, ale jenom proto, že chci aby byl šťastný. No prostě jsem koukala na telku a slyšela jsem:

„ Chcete jet do londýna a zůčastnit koncertu One direction ?? Není nic jednoduššího. Stačí když nám pošlete odpověď na tuto otázku: Kdy se daly One Direction dohromady?? Odpověď nám pošlete mailem nebo na Facebook.“

Letěla jsem na comp a napsala odpověď ( pro zajímavost – 23.července 2010 ).

Destiny - Úvod

Rozhodla jsem se nebo spíš řekla jsem si, že sem budu pokračovat v psaní Destiny na mém minulém blogu. Začnu pěkně od začátku takže vám ho sem teďka hodím.

Destiny - Úvod

Jmenuji se Samantha, ale všichni mi říkají Sam. Mám mladší sestru Charlotte, ale pro mě je to Charlie. Mě je 19 let a ségře 16, prochází svým obdobím a sem tam je dost nepříjěmná. Bydlíme v Londýně sami, protože baši rodiče se rozvedli a já jsem byla dospělá tak jsem si prostě vzala Charlie k sobě a teďka budeme bydlet spolu. Není to zas, tak jednoduché najít v Londýně nějaký byt a když se vám naskytne příležitost hned jí beretea nekoukáte na to jak barák vypadá, někdo možná jo, ale já ne. Prostě se nám s Charlie naskytlo bydlet a tak jsme to přijmuly.
Když jsem přišly před náš nový barák, s adresou, kterou mi poslali emailem, tak jsem se sem vydaly.
Málem nám spadla brada, když jsme ten barák uviděli, myslela jsem, že takový mají jen celebrity, ale jak se zdá byl to panelák. Civěly jsme se ségrou na ten barák a nevšimly si, že vedle nás stojí poslíček, který chce odnést naše kufry neboli zavazadla.
„Halóó? Paní slyšíte mě?“ ptal se mě ten poslíček a poklepal mi na rameno.
„Ano!“řekla jsem nevnímavě.
„Můžu vám odnést vaše zavazadla?“ zeptal se.
„A-....Ano, jistě. Děkuji.“ poděkovala jsem a poslíček vzal kufry a předešel nás. My jsme se za chvilku probrali z transu a šly za tím poslíčkem, jelikož jsme nevěděly, kde máme náš byt.

 

Skutečnost??

Co když se jednou ráno vzbudíš a první věc, kterou budeš chtít udělat, bude přihlásit se na Twitter a kouknout se na nový informace. Všimneš si, že jsi byla z Twitteru odhlášena. Pokusíš se přihlásit, ale nejde to.
Takže jdeš na svůj osobní facebook, přihlásíš se a pokusíš se najít fanouškovské stránky One Direction. Ale žádná tam není.
Najednou si uvědomíš, že je tvůj pokoj jiný. Nejsou tam žádné... plakáty těch pěti úžasných kluků, které jsi celé roky milovala. Klikneš na svůj uložený playlist, ale není tam žádná písnička od One Direction. Jsi hrozně zmatená.
Jdeš na instagram, ale situace se opakuje.
Nevíš co dělat, nic nechápeš. Nakonec se rozhodneš, že si dáš snídani. Jdeš do kuchyně. Na stole leží nějaký papír. Vezmeš ho do ruky a čteš: "Díky, že jsi nám posloužila k našemu experimentu. Teď už víme, jak žije fanynka. Ti kluci, kterými jsi byla posedlá, nikdy neexistovali a ostatní fanoušci byli vytvořeni počítačem. Teď se můžeš vrátit ke svému normálnímu životu, žij svůj pravý život. Sbohem."

 

___________________________

 

Doufám, že tohlenebude skutečnost. Nikdo z nás tadyto nechce. :(

Nebe a Peklo vs Monstra??

Někdy si říkám, co se mnou bude až umřu...co bude dál.., budu prostě vidět tmu nebo budu koukat do blba. Co se vlastně budu dál dít? Opravdu existuje nějaké nebe a peklo? A jak se tam nahoru nebo dolů dostanu? Chtěla bych toho tolik vědět, ale nejde to. Nemůžu hned všechno zjistit. Nemůžu mít nějakej přístroj, abych se koukala na kluky z 1D co dělají a tolik bych chtěla.
Nemůžu všechno vědět a tím se musíme všichni smířit :(. Existují vůbec nějaké příšery nebo monstra a my si jich nevšímáme? Nějaký upíři a vlkodlaci? Kdo ví? Někdo to možná ví? Já se sice někdy měním v pěknou ďáblici, ale myslím, že monstrum fakt nejsem. :DDDD

Příspěvek....

Teďka nebudu moc psát a budu se snažit spíš o vzhled blogu. Zatím se mějte <3.

Nový blog

Pokračuji v blogování!

www.onedirection-komix.blog.cz 
Tohle je můj starý blog.

Nejsem moc dobrá bloggerka a nevím jak se zachází s blogspotem, ale snad to nějak zvládnu. Kdyby byl někdo ochotný mi pomoci, tak prosím napište do komentářů. Zatím děkuju.